Coleridge, Samuel Taylor (1772-1834) Anglický básník a myslitel. Přestože je Coleridge dnes znám především jako básník a literární kritik, více sil a času věnoval filosofii, theologii a politickému myšlení. Jeho rozvinutá politická filosofie má kořeny v IDEALISMU vycházejícím z KANTA, FlCHTA a Schellinga a také z platonismu a křesťanské ideologie. Lze ho považovat za předního anglického konzervativního myslitele devatenáctého století. Jako mladý muž Coleridge sympatizoval s radikály. Uvítal francouzskou revoluci, satirizoval britskou ústavu a ostře napadal učení a instituce anglikánské církve. Spolu s GODWINEM věřil, že zlo je produktem společenských institucí, zvláště soukromého vlastnictví. Proto ve spolupráci se Southeyem zamýšlel zavést v Americe "pantisokracii", rovnostářskou komunitu, jejíž dokonalé sociální prostředí by vytvářelo dokonalé jedince. Vyhýbal se však obhajobě násilné revoluce a ve svých politických přednáškách (1795) a ve svém časopise The Watchman (1796) kladl větší důraz spíše na mravní a náboženské vzdělání než na ústavní změnu.
Coleridge začal brzy pochybovat o francouzské revoluci a stále méně věřil v úspěch politických reforem. V roce 1798 byl hotov veřejně prohlásit, že není ani whig, ani reformátor, a ani republikán. Články, které psal pro Morning Post v letech 1798-1803, svědčí o jeho oddanosti existujícímu společenskému a politickému řádu.
Coleridgeova zralá politická díla - Přítel (The Friend, 1809-10), články v Courier (1804-18) a dva svazky Laických kázání (Lay Sermons, 1816 a 1817) - se zabývají rozmanitými tématy, včetně vztahu morálky a politiky, kritikou HOBBESOVÝCH a ROUSSEAUOVÝCH idejí a také biblí jako nejlepším vodítkem státrúka. Tyto eseje jsou nejzajímavější svým společenským kriticismem, osvětlujícím romantickou reakci na průmyslovou revoluci. Coleridge byl silně kritický vůči negativnímu vlivu komerčních hodnot, idejím klasických ekonomů, nedostatku omezení majitelů manufaktur a svízelné situaci chudých. Zvláště odmítal pronikání komerčních hodnot do zemědělství. Argumentoval, že vyšší třídy by neměly přistupovat k půdě jako ke zdroji osobního zisku, ale s jistou společenskou odpovědností.
Coleridgeovým nejdůležitějším a nejvlivnějším politickým dílem je jeho poslední spis O postavení církve a státu podle toho, jak na sebe nahlížejí (On the Constitution of Church and State according to the Idea of each, 1830). V knize vypracoval zevrubnou politickou teorii na základech své idealistické filosofie, v níž bylo základní otázkou rozlišení mezi rozumem a chápáním. Chápání, jakožto forma poznání, je podle Coleridge svázáno se smyslovým zakoušením. Rozum je na druhou stranu zdrojem poznání "nadsmyslových pravd", "idejí". Nesprávné filosofie, jako například empirismus nebo UTlLITARISMUS, měly podle něj ten neblahý následek, že se snažily pochopit to, co je přístupné pouze rozumu. Zvláště platí, že nejzazší cíle lidského jednání, mravního i politického, jsou rozpoznatelné jako ideje rozumu. Coleridge věřil, že jsou přítomné v lidském myšlení a určují chování člověka, byť často neuvědoměle.
Odtud vycházela i jeho víra, že instituce mnohdy ztělesňují, i když nedokonale, ideje, jimiž mají být posuzovány. Za ideální politický systém Coleridge považoval systém tvořený protikladnými, byť náležitě vyváženými a vzájemně závislými silami. Ve státě by měly být dvě síly: stálost a vývoj. Tato idea je realizována v britském parlamentu dominantním postavením pozemkové šlechty v Horní sněmovně a komerčních a profesních tříd v Dolní sněmovně.
Systém by měl být podepřen mravní kulturou, podporovanou národní církví nebo "duchovenstvem". Coleridgeova národní církev nebyla církví v běžném smyslu slova, ale zahrnovala všechny vzdělané lidí národa, kteří rozvíjením a šířením vědění kultivují "humanitu" obyvatelstva a vybavují lidi schopností být občany. Církev a stát společně utvářejí "organizovanou" moc politického společenství; tato moc je vyvažována "svobodnými a pronikavými vlivy", jako je tisk a veřejné mínění. Tyto vlivy stojí jako "aktuální" síly proti "potenciální" moci politického společenství.
Coleridgeův politický idealismus byl odmítnut jako pouhý metafysický háv, zahalující etablované instituce doby. Svou sílu má jeho kriticismus, který se však zpronevěřuje původním a interpretačním prvkům jeho politického myšlení. Určitý vliv - zvláště na J. S. MILLA - mělo jeho pojetí duchovenstva a společenské role, kterou by mělo hrát. PJ

odkazy
Coburn, K. ed: The Collected Works (!ť Samuel Taylor Coleridge. 16 sv. Londýn: Routledge & Kegan Pau1; Princeton NJ.: Princeton University Press, 1969-.
_: The Note/Jooks (Jt Samuel Taylor Colerid/;e. 5 sv. Londýn: RoutJege & Kegan Paul, 1957-.
literatura
Calleo, O.P.: Colerid/;e and the Idea (!t the Modem State. New Haven a Londýn: Ya1e University Press, 1966.
Co1mer, J.: Colerid/;e, Critic otSoÓety. Oxford: Clarendon Press. 1959.